Granátová jablka rostou na marhaníku granátovém (Punica granatum), hovorově zvaném granátovník obecný. S jablky nemají botanicky nic společného, název získala jen díky velkým kulatým plodům. Ve většině odborných knih se dočtete, že patří do čeledi marhaníkovitých (Punicaceae). Vědci však nedávno tuto rostlinu přeřadili do čeledi kyprejovitých (Lythraceae).



Ve starší literatuře můžeme najít pro granátovník řadu dalších názvů. Petr Ondřej Mathioli (1500 – 1577) jej ve svém slavném Herbáři neboli bylináři nazývá zrnatými jablky. Z dalších názvů vybíráme: amagram, balaustia, korunka panny Marie, marhaník punský, palmagrán, palmagram, pomaprán, punské jablko, vinné jablko. Množství lidových názvů svědčí o velké oblibě ovoce, které bývalo od pravěku znakem úrody, síly a léčivosti.

granátovník má atraktivní květy i plody

Pouť granátovníku časem i prostorem

Granátovník patří k nejstarším kulturním plodinám. Za nejstarší doklad jeho výskytu se považují zkamenělá granátová jablka, která archeologové objevili mezi památkami z doby bronzové na území dnešního Jordánska.

puklý plod granátovníkuKulturní granátovník pochází s největší pravděpodobností z malého ostrova Sokotra u pobřeží Somálska, kde byl endemitem druh Punica Protopunica. To znamená, že mimo toto území se nikde jinde přirozeně nevyskytoval. Lidé postupně rozšířili vyšlechtěný granátovník přes Írán do celého Středomoří. Ve starém Egyptě a Izraeli byl považován za posvátný keř. Každý plod měl mít 613 jader, jako má Starý zákon žalmů.

Není divu, že o této staré kulturní rostlině nacházíme množství zmínek v antických bájích a pověstech:

  • zlatá jablka Hesperidek byla zřejmě granátová. Existují však také zastánci teorie, že se jednalo o kdoule (plody kdouloně - Cydonia).
  • granátové jablko bylo možná i příčinou trojské války (Helenu slíbila Parisovi Afrodita poté, co jí v soutěži o nejkrásnější bohyni přisoudil zlaté jablko)
  • ve starém Řecku bylo zasvěceno bohyním Héře a Afroditě jako symbol plodnosti a lásky.

Plod, který dal jméno drahokamům i zbraním

Plodem marhaníku granátového je kulovitá bobule, která dosahuje průměru 8–15 cm. Barva je proměnlivá podle odrůdy a zralosti. Typická je purpurově červená. Uvnitř je bobule šťavnatá, ale na povrchu ji chrání tlustá a hořká slupka. Vrchol plodu zakončuje korunka - zbytky kališních lístků. Uvnitř se obvykle skrývá 200 – 300 semen. Ta jsou obalena růžovým až červeným osemením sladkokyselé chuti.

Jak uvádí Stručný etymologický slovník jazyka českého, název granát pochází ze staroněmeckého Granat a to zas z latinského granatus = zrnitý (granum = zrno). Díky podobné barvě minerálů ze skupiny pyropů, známých jako český granát, a semen granátových jablek se také hovoří o granátové barvě. Označení granát se používá také ve vojenské terminologii pro tříštivé střely. V tomto případě pro množství zrn obsažených v tomto ovoci.