okrasný kdoulovec má plody menšíKdouloň nebo kdoulovec?

Mnoho lidí tápe jak poznat kdouloň od kdoulovce. Špatnému rozlišování příliš nepomáhají ani plody – v době zralosti bývají všechny žluté.



  • kdoulovec (Chaenomeles) se pěstuje jako okrasný keř pro své atraktivně zbarvené květy (bílé, růžové, oranžové, červené). Kvete před olistěním nebo současně s rašením listů (březen, duben). Kdoulovec japonský má žluté plody (malvice) o průměru 3-4 cm. Plody je možné použít podobně jako kdoule, ale vzhledem k jejich velikosti je jejich využití velmi omezené.
  • plody kdoule hruškovitého tvarukdouloně (Cydonia) – kvetou velkými růžovými nebo bílými květy. Plody (kdoule) některých druhů připomínají svým tvarem spíše hrušky, jiné zas poněkud bachratá jablka. Plody jsou výrazně větší než u kdoulovců. V závislosti na odrůdě dosahují hmotnosti 160, 300, 500 i 1000 g. Plody kdouloně obecné (Cydonia oblonga) u nás běžně v obchodech nekoupíte. Syrový plod je nechutně tvrdý a kyselý. Teprve vařením zrůžoví a je možné jej využít v kuchyni. Používá se k ochucení likérů, přidává se do jablečných koláčů. Díky vysokému obsahu pektinu se hodí na výrobu džemů a rosolů, přidává se také k masitým pokrmům.

Hrušná jabloň, Kydonské jablko či strom kutnový

Tvar a barva plodů kdouloní inspirovaly vznik lidových názvů: hrušná jabloň, zlaté jablko. Pro časté pěstování v klášterních zahradách si kdouloně vysloužily označení strom kutnový nebo jen krátce kutna.

Jak uvádí Stručný etymologický slovník jazyka českého, kdoule je praslovanský název, který pochází ze staršího kduna. Toto označení má prý původ v řeckém slově kydonion (podle krétského města Kydonia). Odtud označení kydonské jablko (kydonion malon).

kdoulovec se pěstuje jako okrasný keř  kdouloň obecná kvete až v květnu

Jablka Hesperidek, Venušino jablko i jablko sváru

Ačkoli kdouloň patří mezi nejstarší kulturní rostliny, u nás se pěstuje spíše jako ovocnářská kuriozita v teplejších částech republiky. Historie jejího pěstování je více než úctyhodná. Pravlastí kdouloní byly oblasti Zakavkazska, Kavkazského pohoří, Irán a Turkménie. Odtud se kdouloň rozšířila do Malé Asie a Persie. V oblasti Středozemního moře se začala pěstovat přibližně před 3000 lety! Není divu, že se výrazné žluté plody staly součástí bájí a legend.

Například ve starověku se o plodech kdouloní píše jako o zlatých jablkách Hesperidek. Velmi stručně převyprávěno: Hesperidky dostaly za úkol hlídat strom v zahradě bohů, který nesl zlatá jablka nesmrtelnosti.

zralé kdoule na kdouloni obecnéHesperidky byly zvědavé a zlatá jablka občas samy ochutnaly. Bohyně Héra, která strom dostala jako svatební dar, hlídáním zahrady a stromu pověřila také stohlavého draka Ládona. Jedním z úkolů, s kterými se musel vypořádat Hérakles, bylo získání tří zlatých jablek. Svůj úkol splnil s pomocí Titána Atlanta. Pak jablka věnoval bohyni Athéně a ta je zas Hesperidkám vrátila.

Kdoule byly nazývány také jablky Venušinými a považovaly se za symboly plodnosti. Zároveň však kdoule představovala i příslovečné jablko sváru (někdy též Paridovo zlaté jablko): bohyně sváru Eris ukradla jedno zlaté jablko a s nápisem "Té nejkrásnější" ho hodila mezi bohyně Héru, Athénu a Afrodítu.

Spor o jablko mezi zmíněnými bohyněmi pak vyústil v Trójskou válku. Nutno dodat, že dodnes se vedou diskuse, jaký plod se vlastně stal "jablkem" sváru. Někteří se přiklánějí spíše k plodu marhaníku - granátovému jablku.