Perovskie jako alternativa k levanduli či šalvěji
Že jste dosud o žádné perovskii neslyšeli? Inu, tahle rostlina nemá cestu do našich zahrádek snadnou. A to přesto, že pro zahradní účely byl pod názvem Blue Spire představen hybridní kříženec už před více než půl stoletím. Pokud někomu na zahrádce perovskie roste, tak o ní většinou mnoho neví. Perovskia nepatří k všeobecně známým rostlinám. Nejčastěji se jí přezdívá ruská šalvěj (listy po promnutí voní po šalvěji) či ruská levandule (pro vzdálenou podobnost květů). V nabídkách zahradních firem ji najdete také pod českým názvem perovskie lebedolistá (Perovskia atriplicifolia).Perovskia na sebe začne poutat větší pozornost už v červenci, kdy se objeví množství modrofialových poupat. Postupně vykvétá až do září. Patří k rostlinám bohatým na nektar a tak není divu, že po dobu květu přitahuje velké množství hmyzu.
Původ perovskie
Perovskia pochází ze suchých oblastí střední Asie. Její původ zasahuje až do Afghánistánu, ale běžně se objevuje mnohem severněji, dokonce se nachází v náhorních plošinách Tibetu do výšky cca 2 400 m n.m. Někdy se tato krasavice řadí k trvalkám, jindy bývá považována za dřevinu. Ve skutečnosti je něčím mezi – patří do skupiny rostlin dřevnatých pouze částečně – polokeřů. Modrofialové květy má perovskia sice velmi drobné, ale vše dohání jejich množstvím. Bohaté soukvětí často dosahuje délky až 30 cm a tak je nepřehlédnuteléné i z větší vzdálenosti.
Stanoviště: perovskie miluje slunce
Aby perovskia dobře prospívala (a hlavně bohatě kvetla), potřebuje hodně slunce a dobře propustnou půdu, která není příliš bohatá na živiny. Celá "péče" o tuto rostlinu spočívá v hlubokém jarním řezu. Starší rostliny stačí seříznout na jednu třetinu až jednu čtvrtinu délky loňských větví, mladší klidně na pouhých 5 cm.
Perovskie vysazujeme na vzdálenost 25-35 cm nejlépe na jaře. Ale hrnkované rostliny můžeme vysadit i během léta. Pro skalky se hodí nižší a kompaktnější odrůda Little Spire. V trvalkových záhonech či u skupin růží lépe vynikne kultivar Blue Spire. Spoustu parády nadělají perovskie i tehdy, když jim dopřejeme větší plochu.
Všechna sláva polní tráva?
Jména rostliny získávají různě. Často se v jejich názvu skrývají jména význačných botaniků nebo je v nich nějakým způsobem zmíněn vzhled či vlastnosti rostliny. Perovskia však ke svému jménu přišla jinak. Rod (podobně jako parník či ulice) získal jméno po ruském hraběti a generálovi Vasiliji A. Perovském (1794 – 1857), tedy po muži, který se v roce 1833 stal vojenským gubernátorem Orenburgu. A tak zatímco některé vojenské anabáze Perovského dopadly neslavně a jeho jméno by dnes zajímalo jen vojenské historiky, takhle se dostalo do botanických klíčů. V roce 1812 se Perovskij účastnil bitvy u Borodina a při ústupu padl do zajetí. Ještě méně se vydařilo tažení na Chívu v roce 1839. Aniž došlo k boji, utrpělo mužstvo obrovské ztráty. O tom, zda vůbec mohl generál při svých vojenských taženích stepní flóru obdivovat, jsme žádné zmínky nenašli. Ale podle toho, jak perovskia vypadá, ji v krajině přehlédnout nešlo.