Barvínek
Barvínek je stálezelená bylina či keřík s poléhavými výhony, lesklými vejčitými listy, který patří mezi dlouhověké trvalky. Nejčastěji rozkvétá už od konce zimy (konec února, březen). Pětičetná koruna bývá modrá až fialová, méně často také růžová nebo bílá.
V zahradách se pěstují také kultivary s barevnými (panašovanými) listy. Výhodou barvínku je, že prospívá jak na slunci, tak v polostínu i ve stínu. Je poměrně nenáročný - spokojí se s běžnou, spíše vlhčí zahradní zeminou.
Druhy barvínku
Jediný druh barvínku, který roste v naší přírodě je barvínek menší (Vinca minor). Setkat se s ním můžeme v lesích, zvláště v hornatějších polohách. Naši předkové mu vymysleli hned celou řadu jmen. Některá upomínají na barevnost květů (barvenka, barvínek, modránek), jiné míří spíše na barvu listů (brčál) či na jejich vytrvalost v zimním období (zelenec, zimostráz, zimostráž, zimozelen, zimozeleň). A našli jsme i několik jmen, která do žádné ze zmíněných skupin zařadit nejdou: brněj, bylina čarodějnická, plamínek, vinka, všeob.
Rodové jméno Vinca má svůj původ v latinském vincio, tedy vázat, ovíjet, věnčit. Svědectví o pěstování a používání barvínku našimi předky nabízí Ottův slovník naučný: "...sázený v zahradách i na hrobech a zdivočelý... V sadech pokrývají se tímto druhem často skalnaté stráně, uvíjejí se z listů věnce; pověrčiví lidé používali ho proti očarování dětí a proto také jím po smrti věnčili hroby mrtvých... Také ozdobná rostlina i v květináčích může se pěstovati..." 
