řepy různých barevŘepa salátová, cvikla či okrouhlice

Správný název řepy známé jako červená řepa zní řepa salátová (Beta vulgaris var. vulgaris). Někdy je také zmiňována jako řepa domácí (na rozdíl od řepy krmné či cukrové), cvikla či okrouhlice.



Nejznámější a nejoblíbenější je její červená forma. Kořen (kulovitý či válcovitý) však může mít podle odrůdy dužninu jasně žlutou (Burpee's Golden) či na řezu červenobíle pruhovanou (Tonda di Chioggia).

Kdo všechno pojídal řepu?

řepa nemusí být vždy jen červenáŘepa salátová je dvouletá rostlina, kterou řadíme mezi kořenovou zeleninu. Společně se svými nejbližšími příbuznými – řepou krmnou, cukrovkou a mangoldem – pochází z východního Středomoří.

První záznamy o této rostlině jsou staré asi 3000 let a pocházejí z Babylonie. Dobře ji znali také ve starém Římě, kde byla v oblibě nejen jako jídlo, ale také pro své léčebné účinky.

E162 aneb v čem řepu najdeme?

boršč - tradiční polévka z červené řepyVýraznou charakteristickou chuť červené řepy způsobují kyseliny jablečná, vinná, citrónová a šťavelová. Řepa obsahuje přírodní barvivo betain, který má příznivý vliv na tvorbu krvinek. Betain se používá v potravinářství jako barvivo pod označením E162.

Betainem se nejčastěji přibarvují nápoje, marmelády, mléčné výrobky, zmrzliny. Objevit jej můžete také v masných výrobcích (salámy, špekáčky, klobásy), naložené zelenině či bonbónech. Toto "éčko" je považováno za bezpečné. Nevhodné je pouze ve výživě pro děti (pro velmi malé děti může být problematické větší množství dusičnanů, které se přirozeně v červené řepě vyskytují).