podzimní zbarvení škumpy ocetnéŠkumpa orobincová (Rhus typhina), známá dříve též jako ocetná, má svou domovinu na východě Severní Ameriky. Tam nejčastěji roste v okolí vodních toků, v nížinách a pahorkatinách. V Evropě se tato opadavá dřevina začala vysazovat již v 17. století, ale u nás byly první škumpy vysazeny až roku 1835 v Královské oboře v Praze.

Kdy je škumpa nejkrásnější?

Od léta dodávají škumpám eleganci šišticová plodenství, která se začínají od konce července barvit růžovočerveně. Trčí vzhůru mezi listím a tak trochu připomínají svíčky na vánočním stromečku. Nejvíce to však škumpám sluší na podzim, kdy se jejich zpeřené listy vybarvují od jasně žluté, přes oranžovou až po červenou barvu. Listy bývají dlouhé přes půl metru a skládají se z 11 – 31 podlouhle kopinatých tmavozelených lístků. Velmi atraktivně působí škumpy také v zimě. To pak vynikne tvar větví a především plodenství, která získají tmavě purpurové zbarvení.

Dobré versus špatné vlastnosti

škumpa je atraktivní i v ziměŠkumpa je nenáročný druh, který dobře roste na suchých i zamokřených, písčitých nebo kamenitých půdách. Dobře snáší zasolení a je velmi odolná proti mrazu. Co na jednu stranu vypadá jako přednost, může být zároveň prokletím. Škumpa se snadno samovolně šíří. A to nejen semeny, ale především kořenovými výmladky. Proto se u nás škumpa orobincová ocitla na seznamu invazních rostlin, kde je zatím zařazena v nejmírnější kategorii, tedy jako potenciálně nebezpečný druh. Naopak ve Švýcarsku je její další vysazování zákonem zakázáno.

Škumpu milují indiáni, řezbáři i koželuzi

V současnosti je škumpa hlavně atraktivním prvkem našich zahrad. Naši předci však objevili mnoho dalších využití jednotlivých částí tohoto keře či stromu. Dokázali využít nejen květy a listy, ale také kořeny, plody, semena či větve. Petr Ondřej Mathioli (1501 – 1577) ve svém Herbáři neboli bylináři zmiňuje i tato použití: 

  • Časté navlhčování hlavy odvarem listí v louhu dělá černé vlasy
  • Gummi nebo pryskyřice, prýštící z tohoto stromku, vložená do děravých zubů, utišuje jejich bolest
  • Koželuzi používají jeho listí a kůry k vydělávání a zhuštění kůží, odkudž pochází jeho německý název Gerberbaum. 
  • Utlučeného semene sumachového používali staří onoho času v pokrmech místo solí.

Dřevo škumpy orobincové má výraznou kresbu v odstínech zelené a hnědé. Proto jej s oblibou používají řezbáři. Pro svou nevšednost se používá pro vykládání, šperky a malé výtvarné práce. Ze semen je možné získat olej na výrobu svíček.

koření připravení ze škumpy - sumacŠkumpa má své místo také v gastronomii. Dřívější název škumpa ocetná odkazuje na její dřívější použití, kdy se plody přidávaly do octa, aby zdůraznily jeho chuť. Z plodů škumpy orobincové připravovali indiáni růžový nápoj známý jako indiánská limonáda (sumac-ade, rhus-ade, sumac lemonade, Indian lemonade, sumac tea). Na džbán limonády potřebujete přibližně 6 plodenství. Zralé plody zalijete studenou vodou, rozmačkáte a necháte nejméně půl hodiny louhovat na chladném místě. Před podáváním nápoj přeceďte, abyste odstranili semínka a jemné chloupky. Někdo nápoj přislazuje, jiní dávají přednost přírodní podobě.

Šťáva ze semen a plodů se přidává do salátů, jogurtů, omáček a marinád. Na trzích s kořením můžete koupit také prášek temně červené barvy známý jako sumach (někdy psáno též sumac, sumaq, sumah). Toto koření dodává chuť rybám a masu. Nejčastěji se používá místo citrónové kůry v turecké a libanonské kuchyni. Sumach se připravuje z usušených a umletých plodů škumpy koželužské (Rhus coriaria) domácí ve Středomoří a jihozápadní Asii.

Budete-li chtít škumpu ochutnat, vždy se dobře ujistěte, o jaký druh se jedná. Některé druhy škumpy jsou prudce jedovaté, jiné vyvolávají alergické reakce. Například na východoasijskou škumpu lakodárnou (Rhus verniciflua) lidský organismus reaguje jako na bojovou látku yperit. Dalším nebezpečným druhem je severoamerická škumpa zákeřná (Rhus vernix). Pouhým dotykem si můžete způsobit vyrážky a těžko hojitelné rány.

Své využití našla škumpa i v hudbě. Vedle bubnů patřily k nejoblíbenějším hudebním nástrojům domorodých obyvatel Ameriky flétny. Existuje mnoho příběhů o tom, jak různé indiánské národy vynalezly flétnu. V jednom příběhu vykloval datel otvory v dutých větvích při hledání termitů. Když vítr zafoukal do otvorů, lidé v okolí slyšeli znít hudbu. Z větví škumpy je možné zhotovit nejen primitivní píšťaly, ale i nádherně znějící příčné flétny. Možná budete překvapeni, jak úžasný zvuk tohle dřevo nabízí. A po chvíli hledání najdete na webu i podrobný návod, jak si nástroj vyrobit: How to Make a Native American Flute from Sumac