Lišejníky jsou zajímavé přírodní útvary, tvoří trvale výhodné symbiotické společenství dvou organismů, houby a řasy nebo sinice. Samostatně by na mnoha místech nemohly přežívat, ale společně dobře spolupracují a díky zvláštnímu mechanismu dovedou snášet i déletrvající horké a suché prostředí:

  • houba určuje stélku i tvar lišejníku. Svými vlákny umožňuje nasávání vody spolu s minerálními živinami a speciální povrch houby zaručuje vnitřní udržení vody,
  • řasa/sinice žije pod povrchem houby, zajišťuje fotosyntézu a přísun organických látek.
lišejník islandský na větvích stromů

Islandskému lišejníku dali odborníci název Pukléřka islandská /Cetraria islandica/, jak už sám název napovídá - rozšířil se právě z Islandu, nejprve do severských zemí, postupně dále do střední Evropy. Dnes jej můžete na některých místech najít i u nás, zejména v hornatějších oblastech, na vlhčích zalesněných kopcích nebo na vřesovité půdě. Rostlina s kadeřavou a větevnatou stélkou (tělo s buněčnou stěnou) je olivově zelená až nahnědlá, ve vlhkém prostředí působí měkce, až kožovitě.

Islanďané hojně využívali pozitivních účinků lišejníků ve farmaceutickém průmyslu i ve zdravotnictví. Pukléřka islandská obsahuje mnoho účinných látek, slizy, pektiny, ligniny, a také jód a vitamín A. Kyseliny lišejníku chutnají hořce a značně povzbuzují činnost trávicího traktu. Lišejníky se sbíraly v mnoha zemích od jara do podzimu i jako potravina. Sušily se na stinných místech, na přímém slunci by jeho barva vybledla.

lišejník islandský pastilky proti kašliV lidovém léčitelství je pukléřka velmi oblíbená, má pověst přírodního antibiotika, a dokonce se jí začalo časem říkat přírodní penicilin. Díky speciálním lišejníkovým kyselinám dobře zabíral proti některým druhům choroboplodným bakterií i virů.

  • Antibiotické účinky: působí protizánětlivě vůči mnohým bakteriím v ústní dutině, dýchacích cestách i v trávicí soustavě. Velice dobře účinkuje při kašli, a právě z tohoto lišejníku se podařilo vědcům izolovat antibiotikum, které omezuje i růst tuberkulózních buněk.
  • Ochranné účinky: aplikuje se na špatně hojící se rány.

Při užívání islandského lišejníku je však třeba dbát pokynů a nepřekračovat terapeutická doporučení odborníků. Jako většina bylin, může také islandský lišejník obsahovat, kromě příznivých látek, i některé nestravitelné polysacharidy či toxiny. Ty by mohly ve vyšších dávkách způsobovat závratě, případně vyvolat nevolnost. Pro farmaceutické účely se pukléřka upravuje, aby se případné nepříznivé složky eliminovaly.

V přírodě jsou lišejníky užitečné především z ekologického hlediska. Usazují se jako první živé organismy na nově vzniklých skalnatých útvarech, urychlují zvětrávání hornin, podílejí se na vzniku základů humózní půdy a umožňují uchycení dalších organismů v půdě, např. dřevin.     

Některé druhy lišejníků jsou výrazně citlivé na výskyt oxidu siřičitého. Ten snižuje stabilitu vnitřních buněk, ztěžuje fotosyntézu a negativně působí na rozmnožování lišejníku. Může tak způsobit jejich postupné vymírání a stává se tedy do jisté míry indikátorem životního prostředí

Rozmnožování lišejníkových organismů probíhá především vegetativně. Nepohlavním způsobem - fragmentací větších úlomků stélky na několik částí, či pomocí malých klubíček houbových vláken s buňkami řasy nebo sinice, uvolňujících se z povrchu stélky. Pohlavní způsob rozmnožování s výtrusy je u lišejníků téměř bezvýznamné.

Pukléřku lze použít k přípravě bylinného čaje
Nálev se připravuje šetrným způsobem za studena, vařením by došlo ke zničení cenných látek, obsažených v lišejníku. Islandský lišejník se propere v sítku, vloží do skleněné nádoby s chladnou vodou a nechá se asi 8 hodin louhovat.