libavka v květináči může zdobit bytLibavka poléhavá (Gaultheria procumbens) je poměrně nenáročná trvalka původem z východu Severní Ameriky. Vyžaduje polostín a vlhkou, rašelinnou půdu. Velice dobře se může kombinovat ve výsadbě s vřesy, vřesovci, ale i azalkami a rododendrony či keříky rodu Hebe. Přes veškerou péči se stává, že další rok libavka vykvete, ale neplodí. Není to chybou pěstitele, ale skutečností, že libavky patří mezi dvoudomé rostliny.

To znamená, že bobule vznikají na rostlině se samičími květy pouze tehdy, když v blízkosti roste keř se samčími květy. A koupíte-li si rostlinu s bobulemi, je jasné, že máte samičí. Existují i kultivary jednodomé. Pokud se tedy chcete těšit z krásných plodů libavky i v dalších letech, nakupujte u odborníků a snažte se před nákupem získat co nejvíce informací.

Indiánský aspirin či zubní pasta

libavka - květy a plodyLibavku poléhavou používali indiáni při léčbě bolestí i jako podpůrný prostředek při lovu nebo nošení těžkých břemen. Libavka obsahuje v jednom gramu 10 mg salicylátu, což je nejvyšší koncentrace salicylátu zjištěná u rostlin. Proto si vysloužila přezdívku indiánský aspirin. Nicméně pro široké využití v medicíně se – kvůli nežádoucím účinkům – libavka používat nemůže. V aspirinu našla jako účinná látka uplatnění kyselina acetylsalicylová.

Libavka má mnoho lidových názvů. K nejznámějším patří americký horský čaj, někdy se jí říká také indiánská zubní pasta. Její listy a plody obsahují silice, které jim dodávají jemnou mentolovou chuť. Po rozžvýkání zanechávají v ústech svěží vůni připomínající ústní vodu. Ano, právě bobule libavky ochutnal Yan, hrdina Setonovy knihy Dva divoši, když se v lese setkal s tajemným cizincem. Hrst bobulí si odnesl domů a právě její zvláštní vůně se mu stala nejsilnější vzpomínkou onen den plný zážitků.