Jestli chcete, aby se něco pokazilo, půjčte mi to na víkend. V pondělí vám to zaručeně vrátím rozbité. Jsem snad jediný člověk na světě, kvůli kterému pravidelně krachují pojišťovny.

Prý bych měla svoje příhody nahrávat na kameru, na Youtube by ta videa trhala rekordy. Jak se znám, nedopatřením bych všechna data smazala, nebo třeba kameru rovnou utopila ve fontáně na náměstí, jako se mi to loni podařilo s mobilem. Kdyby vás to zajímalo, fotila jsem kachnu, která se ve fontáně usadila, ale kačer si ji žárlivě hlídal a vyrukoval po mně.

Příběh z konce loňského roku opravdu stojí za to. Finišuju si vánoční přípravy, v troubě třetí várku cukroví, stromeček už stojí, vedle něj schne na sušáku slavnostní ubrus a prostírání… Děti se plácají kolem stromečku, na Ježíška stále ještě věří a moc dobře ví, že jim něco přinese. Mezi nimi poskakuje náš vořech, který v takové skrumáži nemůže chybět. Ale ouha!

Děcka se s vořechem zapletli tak, že převrhli sušák na prádlo. Asi se zamotali do ubrusu. Sušák srazil stromeček, který ještě nebyl nazdobený, a asi ani pořádně uchycený. K tomu už se manžel samozřejmě nepřizná. A stromek některou větví pro změnu shodil zapálenou adventní svíčku ze svícnu na okně.

Co vám budu povídat, sváteční ubrusy hoří dobře. Ten můj také. Manžel duchapřítomně uhasil doutnající ubrus vodou z konve na zalévání kytek a trochu ohořelý stromeček jsme znovu postavili. Při štědrovečerní hostině jsme museli servírování rozmístit tak, aby nebyla vidět propálená oka, ale o Vánoce jsme naštěstí tentokrát nepřišli.

A tak jsem pod stromečkem mohla najít také nový sušák Vileda King, který je dost velký a stabilní na to, aby odolal řádění smečky, kterou mám doma. Kdo jiný než král by koneckonců měl přinést stabilitu, že? Má extra bezpečné a pevné nohy a zatím drží skvěle. Nové slavnostní prostírání už mám slíbené k narozeninám, tak uvidíme příští Vánoce.