Významný podíl na popularizaci mravenců má spisovatel a autor mnoha dětských knížek, Ondřej Sekora. Jeho Ferdu Mravence děti milují a mravencům by proto nikdy neublížily. Mravenčí život je nepochybně věda a mnoho odborníků, tzv. myrmekologové, se studiem tohoto blanokřídlého hmyzu zabývá. V našich podmínkách se vyskytuje přibližně 100 druhů mravenců, ovšem ve světě, zejména v tropických oblastech, jich existuje téměř 15 000. Jedná se o velmi rozmanitý rod mravencovitých /Formicidae/ velikosti od několika mm až po několik cm. Dožívají se 4-10 let, královny i dvakrát tolik. Za tuto dobu jsou schopni zplodit neskutečné množství potomků, počítané v desítkách milionů.

Jaké zásluhy mají mravenci lesní?

Mravenec lesní
/Formica rufa/ je oproti nenáviděným faraonům o několik mm větší (královna měří asi 1 cm) a liší se i barevně. Je tmavší, tělo působí červenohnědým odstínem. Lesní mravenci vytvářejí velká mraveniště - charakteristické kupovité stavby z jehličí a úlomků rostlin, které je chrání před nepřízní počasí a nepřáteli. Vyskytují se převážně v lesních porostech, ale vidět je můžete nezřídka také v zahradách.

mraveniště kupovitá stavbaLesní mravenci jsou do značné míry indikátorem stavu lesa. Pokud dlouho při procházce lesem neuvidíte žádné větší mraveniště, svědčí to o jeho špatném stavu. Jsou velmi užiteční, sbírají a přenášejí různé druhy semen a přispívají tak k zachování různorodosti lesa a jeho vegetačního podrostu. Loví také obrovské množství přemnožených škůdců (např. brouky, drobnější nosatce i mandelinky) a pomáhají udržet porost bez použití chemických přípravků. Jsou schopni spojit své síly a troufnou si pak i na větší kořist (bourovec, bekyně, obaleč aj.). Některé druhy rostlin (prvosenky, sasanky nebo violky) jsou na lesních mravencích dokonce existenčně závislé.

Mravenčí společenství je velmi dokonale organizované, dovedou si předávat informace rychlostí blesku. Hlavním informačním prostředkem mravenců jsou pachy (feromony), někdy využívají ke komunikaci i chuť a specifické zvuky, vyluzované třením pevných tělních částí o sebe, tzv. stridulaci (lidově nazývaná „cvrkot“).  Po feromonových cestách se organizovaně pohybují ke zdroji potravy a zanechávají na nich informace pro ostatní.  Jsou-li ohroženi, využívají v hojné míře své zbraně v podobě kusadel a vypouštění kyseliny mravenčí z jedových žláz. V rámci živočišné říše dovedou být poměrně agresivní a někdy dochází i k vzájemným soubojům mezi jednotlivými koloniemi mravenců. Vítězí ti, kteří mají dokonalejší koordinaci a komunikační systém.

Lesní mravenci patří ke chráněným živočichům a pokud se objeví v naší zahradě, měli bychom si jich vážit. Jejich pomoc je vydatná a mohou přispět k zachování i značné části naší úrody. Nedají na ně dopustit také včelaři. Díky nim produkují včely ve větším množství žádaný tmavý lesní med.

Ale faraóni..

Opakem užitečných lesních mravenců je dobře známý mravenec faraón /Monomorium pharaonis/. Faraón je sice mravenec podstatně menší, zato ale škůdce prakticky všudypřítomný a navíc přeborník v přenášení chorob. Žije v podzemí, pod kameny, v dutinách stromů, jeho mraveniště často najdete také přímo v záhonech a můžete je vidět pobíhat i v korunách listnatých stromů. Nemají rádi sucho a chlad, vyhovuje jim spíš vlhké, avšak ne příliš mokré prostředí. Faraóni škodí nejen v zahradách. Shlukují se i okolo prahů dveří, oken, na fasádách i pod nimi, a jakmile proniknou do domu, je otázka chvíle, kdy objeví kuchyň a spíž. Zde hodují zcela bezostyšně v nekonečném počtu a zbavit se jich není vůbec snadné.

Nejvíce škod způsobují tito drobní vetřelci tim, že spolupracují s různými škůdci, ať to jsou mšice, červci nebo larvy motýlů. Živí se jejich výměšky, ochraňují je a dovedou je přenášet z místa na místo. K jejich hubení je často nutné sáhnout i k chemickým prostředkům.