Je jedno, kdy a na jakém koutě planety lidé žili. Vždy se snažili dostupnými prostředky chránit úrodu nejen před vlivy počasí, ale také před škůdci. A tak – nezávisle na sobě – na nejrůznějších koutech zeměkoule lidé vymýšleli, jak úrodu co nejúčinněji ochránit.



Nejstarší zprávy o ochraně úrody pocházejí ze starověkého Egypta. Podél řeky Nilu chránili egyptští zemědělci pšeničná pole před hejny křepelek. V dalších staletích vznikla celá řada jednoduchých i velmi důmyslných plašících nástrojů. Tentokrát zůstaneme u těch nejznámějších – strašáků.

strašák či vlastně strašačka  na hlavě mít strašák třeba květináč

Stylizované postavy - strašáky chránící úrodu - znají lidé po celém světě. Slovníkové heslo v internetové encyklopedii Wikipedia nabízí tuto tematiku ve více než pěti desítkách jazyků. Zatímco v češtině je strašák spojen s ochranou zelí před zajíci, v angličtině je to spíše plašič vran (Scarecrow). V Polsku (strach na wróble) či Itálii (Spaventapasseri) zas plašič vrabců. Němčina má výraz jak pro plašení zajíců (Hasenschreck), tak i ptáků (Vogelscheuche).

čínský strašák se roztančil

Ve venkovské zahradě může dnes strašák plnit nejen svou původní – zastrašovací – funkci, ale může se stát i její zajímavou součástí. Zvlášť, pokud si s jeho výrobou trošku pohrajete. Záleží jen na vás, zda bude strašák slámový, hadrový, plastový či plechový. Na hlavu mu můžete posadit nejen obligátní slamák, ale třeba starý kýbl, květináč, košík či helmu. A nezapomeňte, že pokud by aspoň trochu měl plnit svou původní funkci, je dobré na něj zavěsit něco, co se bude ve větru snadno hýbat.