Libeček lékařský (Levisticum officinale), jinak také libek, lobeček nebo vopych, patří do veliké rodiny miříkovitých. Je tedy příbuzný celeru či kopru. Průmyslově vyráběné polévkové koření (Maggi) libeček poněkud vytlačilo z výsluní. Ačkoli u nás tato bylina není původní, zdomácněla u nás místy natolik, že si mezi lidmi vysloužila přezdívku české maggi či mágovka.



Ti, kteří rádi používají při vaření co nejvíce přírodních surovin o něm však velmi dobře vědí. Jeho pěstování je totiž velmi snadné. Několik let může růst na stejném místě a pro běžné použití v domácnosti bohatě stačí jediná rostlina.

Libeček stále po ruce

Že byl libeček našim předkům dobře známý, to potvrzuje gymnaziální profesor František Polívka ve svém díle Názorná květena zemí koruny české: "Roste planě v hornatých krajinách jižní Evropy. V naší vlasti pěstuje se místy v horách (v Krkonoších, Krušných horách, Šumavě, zejména však na Jeseníku skoro ve všech vesnicích) blízko lidských obydlí, poněvadž vonné listy, zvláště však mléčnatý kořen jsou léčivé. Odvar ze sušeného kořene odporučuje se zvláště proti vodnatelnosti."

V zahradě poroste libeček bujněji (dorůstá výšky až 2 metry), ale pěstovat jej můžeme i na balkoně. Lépe se mu bude dařit, když ho místo do truhlíku vsadíme do nějaké větší nádoby. Rychleji můžeme sklízet, pokud nám někdo věnuje odkopek rostliny, případně si koupíme předpěstovanou sazenici. Nejlépe nám bude libeček prospívat v polostínu a na vlhčím stanovišti. Na půdu velké nároky nemá.

Sklízet můžete listy, nať, semena i kořen, a to obvykle od května do listopadu.

  • listy - nejlepší jsou v období před květem (konec června, začátek července), později hořknou. Pokud chceme získat co nejvíce mladých listů, rostlinu častěji zastřihujeme. Přes zimu nadzemní část rostliny umrzá, ale na jaře opět vyraší.
  • oddenky - i s kořeny se omyjí, větší popřípadě rozpůlí a suší ve stínu. Při použití umělého tepla (trouba, sušička), bychom neměli překročit teplotu 40 °C.

Libeček ochutí polévky, saláty i nádivky

libeček můžeme přidat do pomazánkového máslaPři používání libečku v kuchyni si musíme počínat velmi obezřetně. Je velmi aromatický a tak jej stačí opravdu málo. Nejčastěji se používají jeho listy. Ideální, pokud máme čerstvý, ale je možné jej používat i sušený. Sušený libeček uchováváme v dobře těsnící nádobce. Teprve před použitím (v polévkách, omáčkách) jej rozdrtíme na prášek. Další možností uchování libečku je zamrazení listů do ledových kostek. Semena libečku můžeme používat k vaření a pečení jídle podobně jako fenykl, kmín či anýz.

  • polévky – libečkem dobře ochutíme polévky, především hovězí vývary, bramboračku, hrachovku a zeleninové bílé polévky.
  • saláty a pomazánky - čerstvý libeček okoření rajčatový a paprikový salát; přidat jej můžeme i do tvarohu, pomazánek, bylinkového másla
  • nádivky - nadrobno rozsekaný libeček přidáváme do nádivek, karbanátků nebo k dušeným masům se zeleninou. Vyzkoušet jej můžeme i v omáčkách.