mnohonožky a další nepříjemná havěťMnohonožky (Diplopoda) jsou členovci z podkmene stonožkovců. Na světě jich žijí stovky druhů. Vyskytují se po celém světě kromě Antarktidy. Nejmenší měří sotva 2 mm, tropické druhy dosahují až 35 cm délky. Nejčastěji bývají hnědé nebo černé, ale existují i pruhované druhy. Tělo mnohonožek je na průřezu kruhovité nebo půlkruhovité. Jedinci s tělem zploštělým z břišní strany se zpravidla stáčejí v kuličku, jedinci s tělem v průřezu kruhovitým se stáčejí do spirály. Po vylíhnutí mají mnohonožky jen tři páry nohou. Postupně jim přibývají tělní články s dalšími páry nohou až do dospělosti. Nejvíce končetin má americký druh Illacme plenipes (375 párů).

Mnohonožky na Zemi žily před miliony let. Právě mnohonožka získala titul nejstarší fosilie suchozemského živočicha. Našli je v roce 2004 ve Skotsku. Podle vědců pochází z prvohor a její stáří se odhaduje na úctyhodných 430 miliónů let. Nález vědcům napověděl, že život na souši začal dříve, než do té doby tušili.

U nás se vyskytují mnohonožky většinou o délce kolem 3 cm. V současné době je u nás známo přes 70 druhů mnohonožek. Mnohé z nich mají i velmi vtipné česné názvy: svinule, plochule, oblanka, dlouženka, prouženka, špičanka, šňůrovka, prstencovka, uzlenka. Většina mnohonožek patří mezi býložravce. Živí se zbytky rostlin a trusem do půdy vracejí živiny. Mnohonožky mají rády vlhko. Nejvíce jich žije v listnatých a smíšených lesích, v zahradách je nejčastěji najdeme ve stinných částech. Zimní období přečkávají pod kameny, dřevem, kůrou, listím či v mechu.

Recept na přemnožené mnohonožky

invazní mnohonožky nemají přirozené nepřáteleZatímco naše původní druhy mnohonožek žádné větší komplikace nepůsobí, invazně šířící se mnohonožka je postrachem. A to nejen pro člověka (sice jej přímo nenapadají, ale jejich nadměrný výskyt v bytech či chalupách působí velmi nemile), ale i pro původní druhy mnohonožek, které postupně z dobitého areálu vytěsní. Ona invazní mnohonožka se jmenuje oblanka sídelní (Cylindroiulus caeruleocinctus). Je to velký, lesklý a zavalitý druh. Samci jsou užší a dosahují délky 20–32 mm, samice 18–37 mm. Barvu těla mají tmavohnědou až černohnědou, někteří jedinci mohou být světle šedohnědí. Druh se na naše území šíří z Německa. Šíření nejvíce napomáhá obchod s rostlinami a lodní doprava. 

Recept na spolehlivou a účinnou likvidaci přemnožených mnohonožek zatím vědci hledají marně. Silné chemické přípravky představují nebezpečnou zátěž pro přírodní prostředí. Pokud zamoří mnohonožky obytné prostory, nevědí si s nimi rady ani pracovníci deratizačních firem. Většinou připouštějí, že jejich zásah přinese pouze krátkodobý efekt.

Asi největší boj s mnohonožkami, byť s jiným druhem než působí nepříjemnosti u nás, svádějí v bavorské obci Obereichstätt (západně od města Eichstätt). Mnohonožka, která tuto obec se 700 obyvateli "proslavila", se jmenuje prouženka jednopásová (Megaphyllum unilineatum). V roce 2007 místním došla trpělivost a vyhlásili jí válku. Aby nedošlo k zamoření podzemních vod jedy, začali svou obec chránit hradbami. Po konzultaci s odborníky obehnali kritická místa přibližně 30 cm vysokými zábranami, u kterých pak zvýšené množství nepříjemných živočichů sbírají a likvidují.