ořechoplodec, ořechokřídlec nebo prostě modrovousOřechoplodec (Caryopteris) pochází z Mongolska a severní Číny. Pokud máte problém se zapamatováním jeho českého jména, pak vám třeba v hlavě uvízne velmi výstižné anglické označení odvozené od barvy květů - bluebeard, tedy modrovous. Z dalších anglických jmen zmíníme ještě blue spirea (modrý tavolník) či blue mist (modrá mlha, opar).

Abychom předešli zbytečnému zklamání, raději hned prozradíme, že kvůli ořechům se ořechoplodec nepěstuje. Plodem je tobolka se čtyřmi drobnými nejedlými semeny. Ořechokřídlec je listnatý bohatě kvetoucí keř, který na zimu opadává. Úspěšně jej můžeme pěstovat i jako nádobovou rostlinu na terase či na balkoně. Přednost dává chráněnému, teplému místu na sluníčku.

Ořechoplodec, či ořechokřídlec, chcete-li, si pozornost majitelů zahrádek i balkonů opravdu zaslouží. Už pro tu trpělivost, s jakou rozvážně vyčkává, až většina keřů odkvete. Svůj vodopád modrých květů spouští až v srpnu a září. Zaručeně pak dlouhý čas přitahuje nejen obdivné pohledy kolemjdoucích, ale i množství hmyzu. Pro medonosné květy si jej oblíbili také včelaři. Zajímavou vůni mají také jeho listy. Po promnutí mezi prsty ucítíme příjemnou vůni citronu. Touto vůní láká včely, čmeláky a motýly ke svému opylování.

Existuje šestnáct druhů ořechoplodce, ale nejrozšířenější je ořechoplodec klandoncký, někdy psáno též klandonský (Caryopteris x clandonensis). To proto, že zahradní odrůdy vznikly v roce 1930 v anglickém Clandonu. V současné době existuje množství kultivarů, které se liší hlavně v odstínu modrého kvetení. K nejznámějším patří Heavenly Blue nebo Kew Blue.