vrbina tečkovaná na sebe počátkem léta upoutá pozornostVrbina, vrbka, vrbovka, vrbice

Botanici to jistě mysleli dobře, když rostlinám, které třeba mají listy podobné vrbám, dali podobná jména. A tak kromě vrbiny máme ještě vrbku, vrbovku, kyprej vrbici či slunečnici vrbolistou. Jak si to má jeden nepoplést! U některých rostlin pomůže latinské (vědecké) pojmenování. Často se vžije, byť třeba v poněkud zkomolené podobě. Ale kdo by si pamatoval něco jako Lysimachia punctata?



Nahlédnutí do starých herbářů nás ujistí, že lépe zapamatovatelný název - bazanovec skropený - nenavrhli ani tvůrci velkého množství českého názvosloví rostlin, bratři Preslové. Moc nepomůže ani nahlédnutí přes nám jazykově blízkou hranici. Na Slovensku se vrbina tečkovaná jmenuje čerkáč bodkovaný. Aspoň barvu květů napovídá pojmenování v hornolužické srbštině - Zahrodna žołtnica.

Vrbinou nic nezkazíte

Vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata) roste běžně v jižní části Střední Evropy, okolo Středomoří a na Balkáně, v Rusku až po Ural. Nechybí ani na území Turecka a v okolí Kavkazu. Zavlečena byla i do Severní Ameriky. V České republice je původním druhem pouze na jihovýchodní Moravě. V přírodě u nás proto patří mezi silně ohrožené druhy.

V zahrádkách se vrbina tečkovaná osvědčila jako vděčná a efektní trvalka, která zvlášť sluší zahradám ve venkovském stylu. Nejlépe prospívá ve vlhčí půdě s přídavkem rašeliny nebo rozloženého kompostu. Daří se jí jak na slunném, tak polostinném stanovišti.

Velmi dobře se vyjímá ve volně rostoucích skupinách v trvalkových záhonech. Je vhodná pro lemování velkých ploch, pěstovat ji můžeme i v nádobách. Jen je dobré na ni ve volné půdě trochu "dohlédnout", aby neutlačovala okolní rostliny. Do větších vzdáleností se rozmnožuje semeny a do okolí snadno "utíká" svými podzemními výběžky. Nejsnadněji se množí dělením trsů na jaře či na podzim. Největší ozdobou vrbiny tečkované jsou citrónově žluté nebo zlatožluté květy, které vykvétají od června do července.