slunečnice upoutají svou výškou a květy pozornostLatinské označení slunečnice roční - Helianthus annuus - se skládá z řeckých slov helois, anthos (slunce, květ) a annus (rok). V některých zemích je nejdůležitější olejninou. O přesném místu počátku jejího přerodu z plané na kulturní rostlinu (proces domestikace) se vedou spory. Velmi staré nálezy (přibližně 5000 let) známe např. z amerického Tennessee či mexického San Andrés (olmécká kultura). Slunečnici ale pěstovali též Inkové. Proto se o slunečnici v minulosti také psalo jako o velkém indiánském slunečním květu.

Svou evropskou pouť začala slunečnice v Madridu

Do Evropy slunečnici přivezli Španělé z Ameriky v 16. století jako ozdobnou rostlinu. Semena zaseli v madridské botanické zahradě a potom v mnoha dalších šlechtitelských zahradách. Během jediného století se rozšířila po celé Evropě jako okrasná rostlina. Ale teprve od 18. století se ze slunečnicových semen začal lisovat olej a zralá semena se stala vyhledávanou pochoutkou (zvláště v Rusku). Slunečnici se dobře daří všude tam, kde se rodí vinná réva a kukuřice. Proto ji u nás ve větším množství najdete nejčastěji na jižní Moravě.

Zajímavé dobové svědectví přinesl o pěstování slunečnic u nás koncem 16. století Petr Ondřej Mathioli. Ve svém Herbáři neboli Bylináři píše: "Před několika lety přinesli k nám tuto bylinu z Ameriky a z Peru, kde roste divoce. A již je téměř všude u nás v zahradách i za okny obyčejná, takže skoro nepotřebuje žádného zvláštního popisu… Na vrcholku má květ podobný zlatému květu, veliký jako drahně široký baret nebo veliký talíř, který přináší množství bílého nebo černého semene… Kvete v létě a dosti pozdě. Léta Páně 1584 měli jsme zde květ, který přinesl 2362 zrn drobného zralého semene..."

Co všechno se dá zužitkovat?

konopka obecná má ráda semena slunečniceDůvtip lidí při zpracování jednotlivých částí rostlin je někdy až neuvěřitelný. Právě slunečnice patří k těm rostlinám, ze kterých můžete využít opravdu každou část:

  • květy - poupata jsou zdrojem žlutého barviva a vaří se podobně jako artyčok, květy (přesněji květenství) se používají k řezu i k sušení jako dekorace, sušené okvětní plátky jsou chutné v čajových směsích.
  • listy – v zemědělství se slunečnice užívá jako pícnina pro krmení dobytka.
  • stonky - dřeň z lodyhy je zdrojem draslíku. Vlákna se využívají na výrobu papíru a textilu.
  • kořeny - v lidovém léčitelství se osvědčily pro své léčivé účinky.
  • semena - obsahují vitamíny, fosfor, draslík a bílkoviny. Konzumují se buď čerstvá nebo pražená, případně se z nich mele mouka nebo lisuje olej – ten se využívá k přípravě jídel, v kosmetice i v průmyslu, nažky jsou vhodným krmivem pro ptáky v zimě.

Proč slunečnice někdy "stávkuje"?

Ve známé písničce z filmu Hotel Modrá hvězda se zpívá: "Tak jako slunečnice každým dnem otáčí se za sluncem, tak já stále hlavu svou obracím jen za tebou…" Jenže když budete pozorně sledovat slunečnicové pole, zjistíte, že některé květy tohle pravidlo nedodržují. Zatímco mladá rostlina je heliotropní (tedy její květ míří vzhůru a otáčí se za sluncem), později květ tuto vlastnost ztrácí. Díky tíži zrajících semen se kloní k zemi.